Harry Potter a zrada Severuse Snapea - Kapitola 4.: Fénixův řád

Mezitím v temném sídle.

„Crucio!” zařval Voldemort.
Ještě nikdo ho neviděl takhle rozzuřeného a když zuřil, tak to nedával moc najevo svým chováním, ale teď z něj ta zlost a nenávist přímo sršela.
„Jak je možné, že vám unikl? Dneska byla přímo jedinečná příležitost se Pottera konečně zbavit a vy to úplně zpackáte!” odklonil kletbu a podíval se na trosku u svých nohou.
„Luciusi, jak je možné, že máte trojnásobnou přesilu a Potter se k tomu všemu nemá za koho schovat a stejně ti uteče?”
„A-ale p-pane” snažil se odvětit Lucius.
„Žádne výmluvy!” Voldemort už byl téměř nepříčetný. „Od dnešního dne, již nepatříš mezi mé nejvěrnější, Luciusi,” řekl Voldemort a rukou naznačil,aby všichni odešli. Však já tě dostanu. pomyslel si Voldemort. Možná to bude chvilku trvat, ale to nevadí.


„Harry!” vlítla do pokoje Ginny a okamžitě se k Harrymu vrhla. Sotva ho, ale uviděla zakryla si rukama obličej.
„Běž do pokoje,“ řekla paní Weasleyová, „bude potřebovat klid.“
Ginny se, ale ani nehnula.
„Zůstanu s ním,” prohlásila. „Budete mi muset od něj dostat násilím.”
Molly se podívala na Lupina, který letmo přikývl.
„Dobře, ale nepleť se nám pod nohama!” přikázala jí matka.
A v ten moment Remus vyčaroval nosítka a odnesli Harryho do pokoje. Paní Weaslyová vešla do pokoje hned po Lupinovi a v rukou už držela košík, ve kterém bylo spoustu lahviček všelijakých tvarů a barev. Lupin mezitím zaceloval Harryho rány. Když skončil tak rány sice krvácely znatelně méně, ale ne úplně a rány stále vypadaly dost ošklivě.
„Jsou to rány způsobené černou magií, nedokážu s nimi udělat nic víc,” řekl Lupin a odstoupil od postele, kde Harry ležel. Paní Weaslyová najisto sáhla do košíku, vytáhla pár lahviček a nalila do Harryho posilňující, dokrvující a umírňující lektvar, který měl potlačit bolest.
„Nevím co mám dělat. Ke svatému Mungovi nemůžeme a nikdo z nás tady není léčitel. Při těchto případech nám pomáhal Severus, který v tomto oboru měl zkušenosti a dokázal připravit potřebné lektvary”. Povzdechla si Molly.
„To už nemůžeme nic jiného dělat? Vždyť jde o Harryho život. O život Harryho Pottera, nemůže takhle skončit, to ne!” rozvzlykala se Ginny a sama začala propadat do stavu zoufalství.
„Promiň Ginny,” řekl Lupin a vydal se společně s ostatními ke dveřím.

Nikdo z obyvatelstva hlavního fénixova štábu nevěděl, jak více Harrymu pomoci. Pravidelně mu podávali posilující lektvar. Věděli však, že teď už záleží jen na tom, jakou má Harry vůli žít. Podle toho buď přežije nebo ne. Mohli jen doufat. Rozhodnutí zůstat zde s nimi bylo na něm. Nikdo nevěděl, jak by si kouzelnický svět poradil s Voldemortem bez chlapce-který-přežil.

Téměř neustále Ginny seděla u Harryho postele a bylo to na ní znát. Skoro nespala a jedla jen minimálně. Měla dost znatelné kruhy pod očima a ani Fred s Georgem si s ní už nevěděli rady. I oni byli kvůli Harryho stavu zamlklí více než obvykle, ale přesto se snažili ostatní podpořit tím, že se je snažili rozveselit a přivést na jiné myšlenky.

Harry se propadal temnotou. Všude kolem něj byla tma a jen sem tam zahlédl nějaký obraz události, kterou prožil. Opět viděl před sebou ohromné množství mozkomorů, kteří se snaží dostat na jeho kmotra Siriuse. Znovu se účastnil okamžiku, kdy byl zavražděn Cedric. Stejně tak později smrti Brumbála i Siriuse. Když to Harry prožil, tak přímo zatoužil po klidu, který by mu jeho úmrtí přineslo. Nechtěl se vrátit do té bolestné reality, kde jeho blízcí umírali kvůli němu. V ten moment si uvědomil, že pokud se vzdá, neskončí to. Naopak. Voldemortovi už nic nebude stát v cestě a budou umírat další lidé, jenž si Harry váží a miluje je. Zjevil se mu obraz bledé Ginny, která ležela bledá a skoro bez života v tajemné komnatě. Hned potom uslyšel její hlas.
„Harry, prosím, vrať se mi. Neodcházej, já tě potřebuji! My všichni tě potřebujeme! Přece nás tu nenecháš!? Miluji tě!“ zašeptala téměř zoufale Ginny.
V ten moment se Harry rozhodl v žádném případě se nevzdat. Vždyť mnozí z nich trpí, jelikož neví, zda se probere. Zatoužil probrat se. Zatoužil po tom, aby mu někdo nebo něco pomohlo.

Ginny už jen brečela. Něco jí říkalo, že nastal ten zlom, kdy se dozví, co se stane s Harryho životem. Najednou se otevřeli dveře a dovnitř se dostal Fawkes. Ginny vůbec nechápala, co se děje, a proto jen sledovala, co se bude dále dít. Fawkes se vznesl na Harryho postel a hlavou odhrnul pokrývku a tím odhalil obvazy kolem Harryho ran. Z jeho očí začaly téct slzy. Když dopadly na obvaz, tak jím prošly jako kdyby tam obvaz vůbec nebyl a dostaly se přímo k ráně. Fénix přestal a Ginny se na něj zvědavě podívala. Ten se ani nehnul a jen se na Harryho díval. Zrzka nevěděla, jestli je to pár desítek sekund nebo minut, když se najednou Harry pohnul a pomalu otevřel oči.
„Ginny,” bylo to jediné, co řekl a usnul. Teď už to byl poklidný spánek a ne bezvědomí, kdy nikdo nevěděl, jak to dopadne. Všichni si oddechli.

Harry spal, ještě další dva dny. Když se probudil, cítil se už dobře. Rozhlédl se a uviděl Ginny. Pořád na ní byly vidět známky únavy, ale už ne tolik. Právě spala s hlavou složenou na jeho posteli. Harry se chtěl natáhnout pro brýle. Ačkoli to udělal co nejopatrněji, Ginny probudil. Chvíli zmateně pomrkávala kolem. Když spatřila Harryho zářivě se usmála a vrhla se na něj. Neuvědomila si však, že Harryho rány, které sice už nepředstavovaly nebezpečí, ale pořád ještě dokázaly znepříjemnit člověku život.
„Ssst” zaúpěl Harry a Ginny se rychle odtáhla.
„Promiň,” řekla. “Já, neuvědomila jsem si to.”
„Nic se neděje. Když člověk cítí bolest, znamená to, že žije.”
Zrzka se usmála a chtěla ještě něco říct, jenže zrovna vešla do pokoje paní Weaslyová. Chtěla Harrymu vyměnit obvazy.
„Harry!” vykřikla a chvilku vypadala, jako by měla dostat infarkt.
„Dobré ráno!” Harry měl mimořádně dobrou náladu a skrytě se bavil nad výrazem té ženy, která ho pokládala téměř za vlastního syna.
„Určitě si hladový. Hned ti přinesu něco k jídlu,” řekla a odešla. Uběhlo jen pár desítek vteřin a v pokoji bylo celé procesí. Vypadalo to, jako kdyby se měl Harry ženit. Všichni ho objímali a dávali najevo radost z toho, že je Harry konečně v pořádku.

Po nějaké době už se Harry cítil tak, jako by se mu nic nestalo. Šel se tedy projít po domě a opláchnout se do koupelny. Uvědomil si jakou má žízeň a vydal se tedy do kuchyně. Zastavil se těsně před dveřmi, protože slyšel několik rozrušených hlasů.
„Tohle už musí přestat! Musíme něco udělat! Nesmíme Voldemortovi dovolit, aby v něčem takovém pokračoval.”
„Ale co chceš prosím tě dělat? Má proti nám velkou přesilu a teď už nemáme ani Snapea, který by nám prozradil, alespoň kdo bude další objetí útoku.”
Kvůli špatné akustice domu nedokázal Harry rozlišit jednotlivé hlasy a rozhodl se vejít dál do kuchyně. Všichni najednou utichli, jako kdyby na ně někdo seslal silencio.
„A-ahoj Harry,” ozval se Lupin. „Jsem rád, že se už cítíš dobře.“
Pro Harryho bylo tohle jako rána pod pás. To mi pořád nevěří? Rozhodl se přejít do útoku.
„Co se stalo? Na koho Voldemort zaútočil?” Harry měl klidný hlas, ale bylo z něj poznat, že není ještě něco v pořádku.
„Zaútočil na školu v Prasinkách. Je to škola pro děti, které ještě nemají jedenáct let. Jsou tam hlavně děti na které rodiče nemají čas.”
Lupin mluvil klidně. Nebyl už rozčilený, spíš mu to bylo líto.
„Zemřelo tam přes dvacet malých dětí.”
Harry nevěděl co říct. Chvíli tam jen stál a nakonec si nalil trochu vody do sklenice a šel si sednout.
„Co konkrétně teď dělá řád?” vyzvídal Harry.
„Promiň. Tohle je věc řádu, nemohu ti ty informace sdělit.”
„Pak tedy chci do řádu vstoupi!” Harry se rozhodl to nevzdat.
„Ne!” odpověděl mu Lupin a dál to nerozebíral. Harry byl na pokraji rozčilení.
„Proč ne? Už jsem plnoletý. Není tu již žádná podmínka nebo pravidlo řádu, které bych porušoval!”
„Já vím, Harry, ale ty jsi předurčen pro boj s Voldemortem a ne se smrtijedy. Tím, že bychom tě přijali do řádu by jsi byl vystaven ještě většímu nebezpečí a to prostě nepřipustím ani já, ani jiný člen řádu.”
Harry jenom zíral. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Věděl, že kdyby vybouchl a řval tu na ostatní, ničeho by nedocílil, a proto se jen zvedl k odchodu.
„Zítra přijdou Ron a Hermiona,” bylo to poslední, co slyšel, než zavřel dveře a vydal se po schodech do svého pokoje.

N/A: Za beta-read opět děkuji Očce.

3. Kapitola || 5. Kapitola

Kapitola 6.: Remus Lupin a zrada Fénixova řáduKapitola 5.: Nový přítelKapitola 4.: Fénixův řádKapitola 3.: První bitvaKapitola 2.: FawkesKapitola 1.: PrázdninyAutorská poznámka